{ajťačky}: Jitka Novotná

|

Z oddělení reportingu si Jitka postupně prošla ve Vodafonu řadou IT pozic včetně Business Solution architektky v programu FILIP (migrace na novou verzi platformy se zákaznickými daty) a nakonec zakotvila v roli Demand manažerky. K tomu, aby mohl člověk tuhle roli perfektně zvládat, je podle ní třeba hlavně logické myšlení, schopnost vyjednávat, ale také odvaha říct ne. Nezbytná je i zvídavost, umění „dohlédnout za roh“ a schopnost klást ty správné otázky.

Jíťo, jak jsi se k technologiím dostala?

Částečně tomu asi pomohlo rodinné prostředí, táta je původně programátor, takže se mezi počítači pohybuji od mala. A protože mi v technologiích vyhovuje analytická, exaktní část, tak jsem měla celkem jasno v tom, že IT je můj obor a směřovala jsem tam.

Co se ti na práci v IT nejvíc líbí?

Že je to oblast, která se neustále rozšiřuje a posouvá. Ještě poměrně nedávno se počítač vešel stěží do místnosti, a kde jsme teď! Je to nekonečně široký obor a jde napříč všemi dalšími. Takže to uspokojuje moji potřebu šíře záběru. Nemáš šanci zakrnět, musíš se stále učit, adaptovat, protože se pořád něco nového děje.

To, že by to byl obor hlavně pro kluky, už je asi přežité nebo jak to vnímáš ze svých zkušeností?

V týmu Demand manažerů jsme většinou půl na půl. Popravdě by mě nenapadlo vnímat ani IT jako obor striktně pro kluky. Důležitější než to, jestli jsi holka nebo kluk je, jestli je ti to blízké a zda tě to baví.

V čem přesně tedy spočívá tvá role?

Demand manažeři jsou zodpovědní za obsah projektu, od jeho začátku až do konce. Naším cílem je pomoci vydefinovat pro projekt smysluplný obsah a zajistit, aby byl doručen. Ale ani tím to nekončí, protože i poté, co už je projekt venku, jsme zapojeni. Ať už ve fázi stabilizace nebo pilotu, kdy se ověřuje, jestli vše běží, jak má nebo i poté. Protože jsme držiteli know-how o daném projektu a když někdo potřebuje informace o tom, proč se systém chová tak, jak se chová a zda to má tak být, můžeme sáhnout nejen do dokumentace, ale i do paměti.

Jak typicky tvá práce vypadá?

Na jedné straně je zadavatel, obvykle byznys, který má svou vizi, co by chtěl nabídnout zákazníkům. Na druhé straně jsou dodavatelé, kteří potřebují jednoznačné zadání. Já jsem takovým mostem mezi oběma světy. Destiluji myšlenky a představy byznysu a dělám, z té často nepříliš detailní vize, uchopitelné a celistvé zadání. To dále rozvíjí Solution Architekti a transformují je do technicky hlubšího detailu, který pak přechází do rukou dodavatelům a vývojářům. Má role je i trochu detektivní. Musím myslet na to, jaké dopady to bude mít na firmu, systémy, procesy, čeho a koho všeho se to dotkne a do jaké hloubky. A taky je třeba myslet na to, aby všechny strany, kterých se projekt potenciálně týká, mohly říct své potřeby a požadavky. Zkrátka na začátku může být jen jedno oddělení a chtít třeba „jen“ nový tarif. Ale ve finále během projektu potřebuješ mluvit se zástupci skoro celé firmy, včetně kolegů a kolegyň z právního, finančního, regulatorního nebo fraudu. A promítnout požadavky všech těchto lidí a oddělení do projektu. Nakonec tedy projektem dodáváš jak tarify pro zákazníka, tak i systémovou podporu oddělením v jejich práci s novým tarifem.

Zní to jako hodně komplexní práce.

Musíme mít hlubokou znalost prostředí ve firmě, procesy, systémy a musíme vědět, na koho se obrátit a za kým jít, kdo je nositelem informací. S každým projektem získáváš další zkušenosti a prohlubuješ znalosti. A zároveň každý projekt je jiný, takže i ta práce sama o sobě je velmi kreativní a není moc stereotypní. Navíc čím déle to děláš, tím lepší máš rozhled a snáze dohlédneš dopady.

Zkusíš mi dát nějaký příklad?

Na konkrétním projektu by to asi bylo těžké, ale mám ráda příklad s koloběžkou. Požadavek byznysu může znít „chci se dostat z bodu A do bodu B”. A já se ptám: Jak by sis to představoval? Rychle, pomalu, někde se cestou stavit? Jak často tam potřebuješ? Pojedeš sám, nebo někoho či něco bereš s sebou? Kolik vás bude? Jak velký, těžký je náklad? Kolik na to máš peněz? a podobně... Protože variant je spousta a někdy stačí jít pěšky a jen dostat do ruky mapu, jindy pomůže koloběžka a občas je nutné i letadlo. Zkrátka postupně zjišťuji, co všechno za tou potřebou dostat se z bodu A do bodu B stojí a jaké překážky nám můžou stát v cestě. Ten, kdo mi projekt zadává, pracuje v jedné části firmy a jen obtížně má šanci dohlédnout na vše. Demand manažer naopak musí mít schopnost dohlédnout i za roh. Jsme takové širší oči, snažíme se předjímat a odpovídat si na otázky: Co se stane, když? Hezký příklad je také s chobotnicí. Dostaneš hlavu a pátráš, kam všude vedou chapadla a jestli náhodou na konci některého z chapadel není další chobotnice.

Takže k tomu potřebuješ trochu detektivní duši a co ještě? Bez jakých schopností a dovedností se na téhle pozici neobejdeš?

Komunikativnost, bez té to určitě nejde a schopnost si udržet zdravý selský rozum. Občas totiž musíme říct zadavateli, že je to sice skvělý nápad, ale tak jak ta prvotní myšlenka zní, to nepůjde. A společně hledáme cestu, co s tím dál. Pomáháme jim to zadání opracovat, takže jsme trochu v roli detektiva a sochaře v jednom. Zvídavost je také důležitá, umět se aktivně ptát a analyzovat to, co zjistíš. Bez logického myšlení a dávání si věcí do souvislostí to také nejde. Člověk by se nikdy neměl nechat ukolébat první odpovědí, ale trošku do toho šťourat a snažit se o pohled ze všech stran. Vidět o krok dopředu. Snažíme se vnímat, jaké problémy by mohly nastat a předcházet jim.

Stále tedy pracuješ se změnou?

Ano, musím být připravena na změnu, protože ta s projekty přichází neustále. Kdybych si jela dál ve svých kolejích, ze kterých neustoupím, tak se nikam nedostanu. A tady si hodně cením snahy všech lidí v projektu se na změny adaptovat a v rámci nejlepšího vědomí a svědomí se změnami naložit. Takže týmová spolupráce a vzájemná pomoc napříč odděleními je nedílnou součástí naší činnosti.

Když neděláš mediátora mezi byznysem a IT, co děláš? Jak relaxuješ?

V posledních letech je to hlavně sport, protože si potřebuji vynahradit dobu strávenou u počítače. Takže kromě jiného třeba vesluji. Je to fyzicky celkem náročný sport a zároveň hodně technický. Tím že se soustředím na techniku si hlavu vždycky stoprocentně vyčistím. A navíc je tam skvělá parta lidí a výhledy na Prahu z Vltavy jsou neskutečné. Krásně strávený čas po všech stránkách.

Zdroj: www.vodafone.cz

Vodafone

{ajťačky}: Eliška Unar

Eliška vystudovala ČVUT a začínala v projektovém řízení, kde se vypracovala na šéfku provozu menší firmy. Rozhodla se, že vytvoří aplikaci, která jí ušetří práci. A i když se ukázalo, že to bude úkol nad její síly, zjistila, že ji to ke kódování zkrátka táhne. Nakonec zakotvila ve Vodafonu, kde sbírá zkušenosti jako Frontend Software Engineer pro Vodafone One.

Vodafone

{ajťačky}: Magdaléna Náhliková

Magda si původně šla testing do Vodafonu jen vyzkoušet. Ale našla se v něm. Obor IT je podle ní tak široký, že v něm dokáže najít uplatnění skoro každý, ženy nevyjímaje. Stačí se nebát a prostě to zkusit.

Vodafone

Jan Fencl: Baví mě hledat v technologiích další možnosti

Programový manažer Nadace Vodafone Jan Fencl nastoupil do neziskového byznysu v roce 2017 po téměř čtvrt století praxe v řízení poradenských a advokátních firem. Stará se především o akcelerační program Laboratoř Nadace Vodafone, kde otevírá dveře technologickým nápadům, které pomáhají zlepšovat životy lidí, zvlášť těch s handicapem. Ve volném čase se věnuje curlingu. Se svým týmem reprezentoval ČR dokonce na Mistrovství světa v Jižní Koreji.