Situace už nikdy nebude stejná. Gazané se chtějí vrátit domů.

Lékaři bez hranic

Přes 50 let poskytujeme zdravotnickou a humanitární pomoc těm nejzranitelnějším: lidem zasaženým válkou, přírodními katastrofami nebo epidemiemi. Každoročně léčíme, očkujeme či operujeme miliony lidí po celém světě. Zároveň přinášíme jejich životní příběhy a upozorňujeme na krize, jejichž důsledky zmírňujeme. Působíme ve více než 70 zemích světa.

Praha/Gaza, 8. listopadu 2023

Tisícům Gazanů pracujících v Izraeli byla po útocích Hamásu 7. října 2023 zrušena povolení k pobytu.
Podle palestinského ministerstva práce je nyní na Západním břehu Jordánu vysídleno přibližně 6 000 lidí, z nichž někteří žijí v žalostných podmínkách.
Týmy Lékařů bez hranic vysídleným osobám dodávají léky na nepřenosné nemoci a poskytují také psychologickou pomoc.

„Před 7. říjnem bylo všechno v pořádku,“ říká 62letý Hussein*, který žije v Gaze, ale než propukla válka, pracoval 37 let v Izraeli. „Jezdil jsem do práce do Ašdodu, izraelského města vzdáleného asi 35 až 40 kilometrů severně od Gazy. Někdy jsem tam přespával, jindy jsem se vracel do Gazy, abych mohl trávit čas s rodinou,“ vzpomíná.

Aby uživil svou rodinu, pracoval jako malíř domů a na farmách. „Chovali se tam ke mně dobře, mám spoustu izraelských přátel,“ popisuje. Den před útoky 7. října pil kávu se svým nejlepším přítelem v místě, kde pobýval. „Je to Izraelec a seznámil jsem se s ním na zeleninovém trhu. Vozil jsem mu a jeho rodině ovoce a zeleninu i přímo z Gazy. Naše rodiny se také rychle spřátelily,“ pokračuje ve vyprávění.

V říjnu se však pro něj vše změnilo. „Spal jsem, když do mého pokoje najednou vtrhl můj přítel a další muž, kterého jsem neznal, a začali mě bít holemi.“

„Vaši lidé nás tady zabíjejí a vy mezitím spíte v našich domech!“ křičeli na Husseina, zatímco na něj vypustili psy. „Kousali mě a roztrhali mi břicho a trup,“ vzpomíná.

Po deseti minutách se mu podařilo utéct, ale trvalo půl hodiny, než se dostal do bezpečí. „Zavolal jsem jinému izraelskému příteli, který pro mě přijel. Odvezl mě do domu svého známého a tam jsem se skrýval 10 dní, aniž bych viděl slunce,“ dodává. Dne 18. října si vzal taxík a přesunul se na Západní břeh Jordánu.

Husajn dorazil do Ramalláhu, hlavního města Západního břehu, a rozhodl se zamířit na sever do Dženínu, kde se v mnoha střediscích provozovaných palestinskými úřady nacházejí stovky vysídlených Gazanů. V těchto centrech působí i Lékaři bez hranic, kteří zde poskytují léky i psychologickou pomoc. Někteří pacienti týmům organizace sdělili, že po eskalaci konfliktu byli izraelskými silami zadržováni, biti, ponižováni a zneužíváni.

„Zdejší lidé jsou skutečně laskaví. Nečekal jsem to,“ přiznává. „Moje rodina ale zůstala ve městě Gaza. Žije tam moje žena i děti. Občas se mi podaří se s nimi spojit telefonicky. Vypráví mi, jaká je tam situace. Je to hrozné. Chci jen žít v míru. Nechceme nikoho obtěžovat a doufáme, že nikdo nebude obtěžovat nás. Chceme poklidný život po boku našich rodin, dětí a vnoučat. Palestinu vnímám jako svou zemi, ať už jsem v tu chvíli kdekoli. Toužím se znovu setkat se svou rodinu v Gaze.“

Hussein se domnívá, že se už nikdy nebude moci vrátit do Ašdodu, města, kde dříve pracoval a žil. „Situace už nikdy nebude stejná,“ uzavírá.

*Jméno bylo z důvodu zachování důvěrnosti změněno.

Dne 6. listopadu zemřel v Gaze jeden z našich spolupracovníků, Mohammed Al Ahela, spolu s několika členy své rodiny. Mohammed pracoval jako laboratorní technik pro Lékaře bez hranic více než dva roky. Během bombardování byl ve svém domě v uprchlickém táboře Al Shate. Je zřejmé, že žádné místo v Gaze není bezpečné, podle ministerstva zdravotnictví bylo v Gaze zabito již více než 10 000 lidí, z toho více než 4 000 bylo dětí.

Při informování se opíráme o svědectví z míst, kde přímo působíme. Často proto nemůžeme mluvit o dění na všech stranách konfliktu. Momentálně pomáháme na palestinských územích, ne v Izraeli, proto popisujeme hlavně to, co se právě teď děje v Pásmu Gazy. Izraeli jsme opakovaně nabízeli pomoc – i po brutálních útocích Hamásu – ale zatím naši nabídku nevyužil.

Zdroj: www.lekari-bez-hranic.cz

Katastrofální podvýživa sužuje Nigérii. „Na složitý problém máme jen nedokonalá řešení,“ říká česká epidemioložka

Rok 2024 se v Nigérii zapsal jako rekordní v počtu zjištěných případů podvýživy, situace je nejhorší na severu země. Lékaři bez hranic byli jen za první půlrok 2024 ve svých léčebných střediscích svědky až 40% nárůstu pacientů s podvýživou oproti minulému roku. Situaci rok od roku zhoršují faktory, jako je inflace, nedostatek potravin, nedostupná zdravotnická infrastruktura, přetrvávající bezpečnostní problémy a šíření epidemií, které zapříčiňuje nízká proočkovanost.

Předčasné porody, podvýživa a hrozící evakuace poslední porodnice na jihu Gazy

Boje v Chán Júnisu se přibližují k Násirově nemocnici, která je poslední hlavní fungující nemocnicí, ale především jediným poskytovatelem porodní a dětské péče na jihu Gazy. Zdravotnický personál jen v červenci reagoval na deset hromadných příjmů těžce raněných v návaznosti na probíhající boje. Lékaři bez hranic vyzývají bojující strany, aby zajistily bezpečný přístup lidí ke zdravotní péči a vyhnuly se rozhodnutí evakuovat tuto nemocnici.

Co znamená suchprchlík? Satirická kampaň upozorňuje na dopady klimatické krize

Organizace Greenpeace, Lékaři bez hranic a Amnesty International se spojily, aby kampaní „Slovník budoucnosti“ upozornily na široké spektrum dopadů změny klimatu. Vedle ohrožených ekosystémů zapříčiňuje krize i vzrůstající počet podvyživených lidí, rychlejší šíření nemocí jako třeba malárie, boje o zbytky úrodné půdy či sílící migraci.

Súdán: Válka způsobila jednu z největších migračních krizí. Vysídlila už 10 milionů lidí

Válka v Súdánu zapříčinila jednu z největších světových migračních krizí. Více než 10 milionů lidí bylo nuceno opustit své domovy. Jen do Jižního Súdánu za tu dobu přišlo více než 680 000 lidí, a to v době, kdy tamní zdravotnický systém a stávající humanitární pomoc sotva pokryje potřeby svých obyvatel. Předpokládá se, že do července 2024 bude bez přístupu k dostatečnému množství potravin sedm milionů lidí.

Do Spojených států míří přes Mexiko stále více lidí. Roste sexuální násilí a počet dětí bez přístupu ke vzdělání

Počet lidí na útěku v Mexiku a Střední Americe roste. Stoupá i míra násilí, kterému po cestě čelí. V roce 2023 poskytli Lékaři bez hranic zdravotnické a psychologické konzultace v Hondurasu, Guatemale a Mexiku více než 67 000 osob. Počet dětí mladších pěti let, které vyžadují péči, se oproti roku 2022 zvýšil o více než třetinu. Šokující je také nárůst případů sexuálního násilí v regionu.

Súdán: Boje se stupňují, v táboře Zamzam stále kriticky přibývá podvyživených

Míra podvýživy je v uprchlickém táboře Zamzam katastrofální. Potvrdil to plošný screening více než 63 tisíc dětí do 5 let a těhotných či kojících žen, který probíhal v březnu a dubnu 2024. Lékaři bez hranic do svého výživového programu zařadili už více než 11 000 dětí, otevřeli polní nemocnici s 35 lůžky a také druhou kliniku.

Pásmo Gazy: Ofenziva na Rafáh začala, humanitární pomoc neproudí a nemocnice se evakuují

„Vzbudila nás hlasitá střelba a bombardování. Náš tým navíc zasáhly hrozné zprávy – jeden z našich kolegů ztratil při včerejším útoku na Rafáh blízkého člena rodiny. Lidé jsou vyčerpaní, unavení a zoufalí. Poskytovat jakoukoli intervenci za neustálého zvuku výbuchů je téměř nemožné. Právě ten totiž vyvolává vzpomínky na traumatizující události, kterými si prošli,“ popisuje aktuální situaci psycholog Lékařů bez hranic, Davide Musardo.

V Gaze nezabíjejí jen bomby. Lidé umírají i kvůli chybějící lékařské péči

„Kolik dětí již zemřelo na zápal plic v přeplněných nemocnicích?“ ptá se Mari-Carmen Viñoles, vedoucí krizových programů Lékařů bez hranic. „Kolik dětí už zemřelo kvůli nemocem, kterým se dalo předejít? Kolik pacientů s cukrovkou zůstává bez léčby? A kolik oddělení poskytujících dialýzu ledvin muselo v napadených nemocnicích zavřít? To všechno jsou další zabijáci,