Tiskovec.cz 
MUDr. Pavel Theiner, Ph.D., vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a od roku 2009 pracuje jako primář a vedoucí lékař Dětského a dorostového oddělení Psychiatrické kliniky (dále jen PK) FN Brno a LF MU. V následujícím rozhovoru s panem doktorem Theinerem, se dozvíte o problematice poruch příjmu potravy (dále jen „PPP“), které se léčí na Psychiatrické klinice FN Brno.
Jaké je typické věkové rozpětí pacientů s poruchami příjmu potravy?
Poruchy příjmu potravy se mohou objevit u dětí již před pubertou, ale typický věk, kdy se porucha objevuje, je začátek puberty a později. Na našem oddělení máme nejvíce pacientů s poruchou příjmu potravy mezi 12. až 16. rokem. V této skupině pacientů výrazně převažují dívky.
Jaké jsou nejčastější příčiny a vlivy vzniku tohoto onemocnění? Hraje roli také dědičnost?
Jako u většiny psychiatrických onemocnění nejsou příčiny blíže známé. Podílí se některé vrozené faktory a také faktory prostředí. Zdá se, že právě faktory prostředí hrají významnější roli. Jde hlavně o tlak sociálního okolí na tělesný vzhled, který je v posledních letech umocňován sociálními sítěmi. Zásadní je však rodinné prostředí, které může, zvláště tlakem na výkon, vznik poruchy příjmu potravy podporovat, ale současně před ním i chránit. Genetika se uplatní hlavně v osobnostních rysech, nemyslím si ale, že by existovaly specifické genetické varianty pro poruchu příjmu potravy. Dědičnost tedy může roli hrát – jednak se dědí osobnostní rysy po rodičích a zároveň pokud někdo z rodičů sám trpěl či trpí poruchou příjmu potravy, hraje jídlo v celém rodinném systému odlišnou roli, má jiný význam než v ostatních rodinách.
Lze říci, že se poruchy příjmu potravy vyskytují častěji u žen než u mužů?
Ano, poruchy příjmu potravy jsou výrazně častější u dívek a žen. Obecně se udává, že jsou až 10x častější než u chlapců a mužů. U našich hospitalizovaných pacientů je poměr dívek ještě vyšší.
Jak velký vliv na poruchy příjmu potravy mají sociální sítě?
Zde máme zatím málo výzkumných prací. Sociální sítě mají nicméně negativní význam v několika oblastech. Nastavují nerealistickou normu toho, jak má lidské tělo vypadat, zejména u dívek. Prostřednictvím sociálních sítí se rozšiřují nevhodné stravovací návyky a diety. Lidé, a to i ti, kteří již trpí klinickou poruchou příjmu potravy, se na nich povzbuzují v udržování patologických jídelních a pohybových návyků. Mnoho pacientů s poruchou příjmu potravy je známou osobností, která na sociálních sítích inspiruje jiné uživatele a svým vlivem udržuje jejich nemoc.
I regulační orgány se snaží najít řešení, jak omezit přístup k určitým internetovým stránkám, které nesmyslně adorují chování a vzhled typický pro poruchy příjmu potravy. Mnohé z těchto stránek dokonce lidem radí, jak zkreslovat informace lékařům a jak „odolat“ psychiatrické a psychologické léčbě.
Pozn.redakce: V řadě zahraničních zemí již existuje legislativa, která se této problematice věnuje. Podle francouzských zákonů nesmí být postava znázorněné osoby upravena jako štíhlejší nebo naopak rozměrnější, aniž by byla opatřena informací, že je fotografie retušovaná. V opačném případě je autor penalizován vysokou pokutou. Podobnou úpravu zavedlo i Norsko.
Měla vliv sociální izolace během nedávné pandemie na přírůst pacientů s touto diagnózou?
Podle mě ano. Pozorovali jsme nárůst nových případů po mnoha letech, kdy byl počet pacientů s poruchou příjmu potravy v populaci stabilní. Mnozí pacienti nám sdělili, že si v době, kdy se nemohli věnovat svým koníčkům, sportům a podobným aktivitám, začali výrazněji hlídat stravu a podléhat různým dietám.
Jak spolu souvisí poruchy příjmu potravy a sebepoškozování?
Klinický obraz pacientů s poruchou příjmu potravy se v posledních letech změnil. V minulosti jsme u pacientek s mentální anorexií sebepoškozování prakticky neviděli, nyní je často přítomno. Pacientky často bojují i s poruchou regulací emocí. Své emoce prožívají jako nesnesitelné a zároveň mají malou schopnost je dostat pod kontrolu. Řeší to tím, že se sebepoškozují, což pomáhá emoce mírnit, ale za cenu mnoha jiných potíží v životě. Naopak u pacientek s mentální bulimií bylo a je sebepoškozování častější.
Na PK používáte speciální program, který se jmenuje Dialektická behaviorální terapie (dále jen DBT). Můžete popsat, jakým způsobem u vás DBT funguje?
DBT je původně psychoterapeutický program pro pacienty, kteří mají problémy s regulací emocí, sebepoškozují se a mají sebevražedné chování. DBT je náročná terapie, která učí různé dovednosti pro práci s emocemi, učí pacienty přijmout se takoví, jací jsou. Současně jim program pomáhá vybudovat život, který stojí za to žít. To znamená, změnit své způsoby chování, emoční regulaci i způsob myšlení. Jde opravdu o náročnou terapii jak pro pacienty, tak pro personál.
Je pravda, že pacienty s PPP nemáme chválit za jídlo a za výkony?
Vybudovat nové a zdravé jídelní chování vyžaduje mnoho odměn a pochval. Zároveň je jídlo pro pacienty stresovým faktorem a chválit je za jídlo může být pro ně spíše demotivující. Posilování výkonového nastavení není sice obecně žádoucí, dá se však využít v některých částech léčby. U pacienta chceme vybudovat vnímání sebe sama jako lidské bytosti, která má hodnotu, bez ohledu na to, jak vypadá a jaké podává výkony.
Dá se posuzovat skutečný zdravotní stav pacienta s PPP podle hmotnosti? Případně jaká jsou nejčastější kritéria pro hodnocení stavu pacienta?
U dětí a dospívajících hodnotíme zdravotní stav podle růstových křivek, tzn. podle poměru výšky a hmotnosti v daném věku. Bez zdravé hmotnosti se nelze z poruch příjmu potravy uzdravit. Zároveň je navýšení hmotnosti to nejtěžší v procesu léčby. Kromě zdravé hmotnosti se věnujeme jídelnímu chování, výběru potravin
a sestavování jídelníčku, vzdělávání o zdravé výživě a samozřejmě emočnímu stavu, myšlenkám. Důležité je také měnit celý rodinný systém. Teprve tyto významné změny mohou zajistit přetrvání dobrého zdravotního stavu.
Jaké poruchy příjmu potravy se mimo mentální anorexii a bulimii ve společnosti nejčastěji vyskytují?
V adolescentní populaci jsou zdaleka nejčastější mentální anorexie a mentální bulimie, o něco méně časté jsou jejich atypické formy. U malých dětí se mnohem častěji vyskytují jiné poruchy přijímání jídla, jako je například extrémní vybíravost.
U dospělých se vyskytují zejména různé formy přejídání spojeného se stresem.
Další zajímavosti, které panují ohledně mýtů u poruch příjmu potravy, uvádí odbornice na problematiku poruch příjmu potravy z Psychiatrické kliniky FN Brno a LF MU, MUDr. Miroslava Navrátilová, Ph.D.
Je pravdou, že pohyb u diagnózy PPP není žádoucí?
Ve většině závažných případů se u nemocných jedná o adaptační metabolismus, kdy se tělo soustředí na funkce životních orgánů. Dochází k poklesu krevního tlaku, prořídnutí kostí, zpomalené srdeční činnosti, poruše termoregulace, narušení hormonální a imunitní činnosti aj. Jedná se o psycho-neuro-endokrinně-imunitní onemocnění. Podle mých 35letých zkušeností – čím je na tom nemocný fyzicky hůře, tím se subjektivně cítí lépe. Je potlačena motivace k životu, u mentální anorexie také sexuální i mateřská motivace. Je pokřiveno a v mnoha případech úplně odstřihnuto fyzické vnímání s duševní stránkou. Z mého pohledu nepodporuji u PPP excesivní cvičení. Nadměrné cvičení u pacientů s PPP, kteří jsou zároveň i bez příjmu základních živin, organismus vyčerpává ve všech směrech. Pro tuto sebedestrukci máme pracovní název - autokanibalismus. Nehledě na to, že se zvyšuje výskyt PPP u sportovců – u 50 % vrcholových sportovkyň musíme myslet na PPP. Jedná se zvláště o vytrvalostní a estetické sporty – syndrom ženské atletické triády – nízká energetická dostupnost, zástava menstruace, osteoporóza. Proto je důležité omezit pohyb u pacientů s PPP, u žen a dívek doporučuji omezení pohybu alespoň do nástupu menstruační činnosti.
Víte, že není vhodné a je kontraindikováno u PPP držet jakoukoliv dietu v duchu zdravé výživy, včetně vegetariánské a veganské?
Porucha příjmu potravy je charakteristická restrikcí stravy, iniciálně vždy v rámci tzv. zdravého životního stylu. Dochází tedy k držení celé řady diet a očistných kúr, které kromě touhy žít zdravě vyplývají z vnímání sebe sama. Pozor na extrémně ambiciózní rodiče, kteří se snaží do svých stravovacích plánů v duchu „zdravé“ výživy zapojit i své děti, což bývá obzvláště nebezpečné v období růstu a dospívání. Důležité je zdůraznit, že PPP není vůbec o jídle, jídlo slouží jako ventil. Proto by se měli rodiče snažit vytvořit pro dítě harmonické prostředí a ne realizovat své neuskutečněné sny prostřednictvím svých dětí.
Zdroj: www.fnbrno.cz
