Tiskovec.cz 
Fakultní nemocnici Brno tvoří tři areály, jedná se o pracoviště Bohunice, Porodnici na Obilním trhu a Dětskou nemocnici. První a nejstarší stavbou v bohunickém areálu je tzv. chorobinec neboli projekt Sociálních ústavů města Brna, který byl dokončen před 90 lety.
Kromě samotného výročí se ale jedná o velice zajímavou funkcionalistickou stavbu podle návrhu architekta Oskara Pořísky. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli chorobinec poprvé představit veřejnosti na komentovaných prohlídkách v rámci festivalu architektury Open House Brno v sobotu 17. května 2025. Připomeňme si tedy historii tohoto objektu.
Základní informace o stavbě
Původní projekt Sociálních ústavů města Brna byl skutečně velkolepý a počítal až s 1200 lůžky, nakonec ale musel být redukován a výstavba byla z ekonomických důvodů rozčleněna do dvou etap. První z nich zahrnovala pavilony A, B, C a D s kapacitou 300 osob. Tato etapa byla slavnostně otevřena v den 16. výročí vzniku Československa 28. října 1934. Přesně o rok později, tedy 28. října 1935, pak následovalo otevření druhé etapy, pavilonů E a F s 350 místy. Komplex budov má půdorys položeného písmene H, kterým prochází osa v podobě centrálního administrativně-provozního a lékařského křídla pavilonů C a D.
Dobový kontext
Již samotná data slavnostního otevření ukazují, že symbolika československé autonomie byla pro tehdejší dobu velice důležitým a sjednocujícím prvkem. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 dochází ke změnám v celé společnosti, které se promítají také do estetického cítění. Zatímco pro předchozí období byl typický neohistorizující styl následovaný secesí, ve 20. a 30. letech dochází k radikální změně estetiky architektury, která se začíná místo historizujících a ornamentálních motivů zaměřovat na čisté a jednoduché linie. Město Brno charakterizuje ve 20. a 30. letech doslova „boom“ nové, moderní, tzv. funkcionalistické architektury. Právě Brno je v tomto smyslu naprosto unikátní a nacházejí se zde hned dvě světově významné funkcionalistické stavby, vila Tugendhat a hotel Avion. Slavné období brněnské architektury je výrazně spojeno s osobou brněnského starosty Karla Tomeše, který zastával tuto funkci v letech 1925 až 1935 a který se také výrazně zasadil o vznik našeho chorobince.
Proč je nutné postavit nový chorobinec?
Když budeme pátrat po důvodech vzniku stavby, musíme si odpovědět na otázku, proč město Brno vůbec usilovalo o zřízení nového chorobince. Precizní odpověď nám poskytuje brožura, kterou vydalo město u příležitosti otevření první etapy stavby chorobince, tedy k 28. 10. 1934. Zde nalézáme konkrétní informace o záměrech i samotném průběhu celé stavby, a to jak od starosty Karla Tomeše, dalších vysoce postavených úředníků města Brna, stavebního ředitele a hlavně samotného architekta Oskara Pořísky (1897-1982).
Co to znamená slovo chorobinec a komu byla tato zařízení určena
Stejně jako dnes, tak i ve 30. letech 20. století se rozlišovala péče o onemocnění akutní, kde pacienti mohli zůstat maximálně dva měsíce s prognózou vyléčení, a onemocnění chronická, často nevyléčitelná. Akutní onemocnění se léčila v nemocnicích, zatímco pro chronicky nemocné byly vyčleněny právě chorobince.
Slovo chorobinec se v dnešní době již nepoužívá, ale jednoduše bychom jej mohli nahradit pojmem léčebna dlouhodobě nemocných. Věkový průměr chovanců našeho brněnského chorobince se pohyboval mezi 70 až 90 lety, a tomu odpovídaly i diagnózy typu nádorů, srdečních nebo kloubních onemocnění.
Krátce z historie chorobinců v Brně a situace po roce 1918
Abychom problematiku vzniku stavby lépe pochopili, musíme krátce nahlédnout do historie. První chorobinec v Brně byl zřízen v roce 1786 během vlády císaře Josefa II., nacházel se v dnešní ulici Křenová a byl určen pro 120 chudých a nevyléčitelně nemocných lidí. V druhé polovině 19. století ale tato kapacita již nedostačovala, a tak byla v roce 1893 postavena nová budova chorobince na dnešní Kounicově ulici. Pro chlapecký sirotčinec byla již dříve, a to v 70. letech 19. století, postavena neorenesanční budova na dnešní Gorkého ulici. Počet chovanců v těchto zařízeních se ale stále zvyšoval a v roce 1918 už dosahoval pěti set.
Těsně po vzniku samostatného Československa se v Brně začíná konstituovat Masarykova univerzita (1919). Stát hledá pro univerzitu vhodné umístění v centru Brna a vytipuje právě tyto velké budovy. Brno tedy státu tyto budovy pro sociálně slabé uvolní (resp. odprodá) a chovance z části sirotčince i chorobince přesouvá na jiné místo. Sirotčinec se přesouvá do Valtic a v roce 1921 se chovanci z chorobince stěhují do Svatobořic u Kyjova. Podle starosty Karla Tomeše jim ale tato situace přinášela četná úskalí, jednak byli velice vzdáleni od Brna, což v některých případech zcela znemožňovalo návštěvy, a mělo tak negativní vliv na psychiku těchto lidí, a především tyto budovy byly pouze provizorní dřevěné boudy.
Nutnost výstavby nového chorobince
Město Brno si uvědomovalo, že toto je jen dočasné řešení a je nutné vybudovat samostatné zařízení, které by splňovalo všechny standardy i co se týče hygieny a poskytovalo těmto lidem lepší zázemí. V roce 1927 zvolila městská rada zvláštní šestičlennou komisi pro výstavbu sociálních ústavů města Brna a při oslavě desátého jubilea vzniku republiky, tedy 28. 10. 1928, byl zřízen Jubilejní stavební fond pro sociální ústavy města Brna s přáním, aby chorobinec vznikl do dvou let.
V této době byl do projektu přizván architekt městské stavební kanceláře Oskar Poříska, který navrhl i soukromou vilu starosty Tomeše na dnešní Tomešově ulici (vystavena v letech 1927-28). Každopádně veřejná architektonická soutěž nebyla vypsána, proti čemuž se řada brněnských architektů ohradila a úroveň celého projektu musela být posouzena pražskými odborníky, kteří ale zaujali kladné stanovisko. Architekt Oskar Poříska celý projekt konzultoval s ředitelem chorobince MUDr. Alfonsem Sovadinou a také s ním navštívil několik podobných zařízení u nás i v zahraničí. Projekt z roku 1929 byl koncipovaný pro více než 1200 lidí.
Kde bude chorobinec umístěn?
Diskutována byla zejména otázka umístění takto velkého ústavu. Původně byla vytipována lokalita na Kociánce v Králově poli, ale v tomto místě se zrovna chystala stavba železniční tratě do Tišnova, takže nakonec nepřicházelo v úvahu. Hledalo se tak nové místo a z 11 lokalit nakonec zastupitelé definitivně schválili v roce 1931 jako nejvhodnější právě Bohunice.
Bylo to především z důvodu hotového silničního spojení s městem, téměř horizontálního terénu, tedy bez nutnosti velkých úprav a také s ohledem k možnosti rozšiřování stavby v budoucnu. Lokalita v Bohunicích byla preferována i z toho důvodu, že v té době nebyla na tomto místě žádná zástavba, chovanci tedy měli klid a čistý vzduch.
Architekt proto navrhl výrazné a prostorné terasy, které umožňovaly starým lidem pobyt na čerstvém vzduchu, stejně jako četné kolonády, které spojují jednotlivé pavilony a umožňují chovancům pobyt venku, a to i v případě nepřízně počasí. Díky situování stavby na jižní stranu zde byl dostatek slunečního svitu.
Výstavba projektu
Podle prvního projektu z roku 1929 se mělo jednat o stavbu pro přibližně 1200 osob dospělých a 50 mladistvých. Tento velkolepý plán byl ale z mnoha důvodů zrevidován a město se rozhodlo postavit pouze chorobinec a chudobinec a neslučovat jej s ústavy pro mládež. V roce 1933 se městská rada rozhodla nestavět tento již zredukovaný projekt najednou, ale rozčlenit výstavbu do dvou etap, a to tak, aby první etapa už byla schopna fungovat jako samostatný celek. Nejdříve se začaly stavět pavilony a pak ústřední lékařsko-administrativní zázemí s ústřední kuchyní, kotelnou, strojovnou, prádelnou a byty zaměstnanců. Z této doby se dochovaly unikátní fotografie výstavby prvních pavilonů A a B:
Zdroj: Pestrý týden, roč. 8, č. 41, s. 22. Praha 7. 10. 1933, převzato z: Encyklopedie Brna - encyklopedie.brna.cz
Ke stavbě se dochoval poměrně obsáhlý soubor fotografií, což jistě souviselo s vydáním již zmiňované propagační brožury k otevření stavby v roce 1934, kde byly tyto fotografie včetně půdorysu stavby poprvé publikovány. Fotografie se nyní nacházejí v archivu Muzea města Brna, s jehož laskavým svolením je zde zveřejňujeme.
Za zmínku také stojí fakt, že stavba prošla v letech 2018 až 2020 rozsáhlou rekonstrukcí, včetně zateplení v souladu s principy památkové péče, byla tedy obnovena původní funkcionalistická podoba objektu, včetně zelené barvy okenic, sloupů a bílé fasády. Při porovnání fotografií exteriérů stavby si tak můžeme povšimnout, že současná podoba je téměř totožná s tou původní.
Zdroj archivních fotografií: Muzeum města Brna
Návštěva prezidenta Eduarda Beneše
Význam stavby pro prezentaci města Brna výrazně podtrhuje i fakt, že návštěva nově vzniklého chorobince byla zařazena do programu první brněnské návštěvy prezidenta Eduarda Beneše, který sem přijel i s manželkou Hanou Benešovou. Návštěva se uskutečnila 15. června 1936 a z tohoto dne se zachoval poměrně obsáhlý soubor fotografií, které se dnes nacházejí v soukromém archivu starosty MČ Brno-Bohunice, Ing. Antonína Crhy, a s jeho laskavým svolením zde několik z nich zveřejňujeme.
„Bohunické obyvatelstvo a školní děti utvořily kolem silnice a ústavu špalír. Uvnitř a u vstupní brány stáli sokolové, orlové, dobrovolní hasiči a sportovci, vesměs v uniformách a krojích. Kolem nádrže seděli na židlích chovanci. Několik minut před 18. hodinou proběhla vzrušená zpráva, že se auto pana prezidenta blíží. Přesně 5 minut před 18. hodinou vjelo za nadšeného pozdravování přítomnými do ústavu.
Na koberci před vodní nádrží očekával příjezd prezidenta ředitel ústavu MUDr. Sovadina. Žákyně měšťanky z Mendlova náměstí zazpívala uvítací píseň. Za hrobového ticha pronesl ředitel chorobince uvítací řeč. Pan prezident poděkoval za vřelé přivítání a podepsal se do pamětních kniha kronik. Poté mu pan ředitel představí nejstarší manželský pár chovanců. Manželé Kopeční (92 a 86 roků) podali panu prezidentovi kytici. Následně odešel pan prezident na prohlídku budovy. Po návratu před budovu chorobince se stiskem ruky rozloučil s ředitelem Sovadinou a v 18,15 hod. odjel.“ Takto je popis návštěvy uveden v knize Z historie Bohunic Antonína Crhy.
Horní forografie zachycuje celkovou situaci, na spodní vidíme zleva Hanu Benešovou, Edvarda Beneše a Alfonse Sovadinu, ředitele ústavu
Zdroj: soukromý archiv Antonína Crhy
Součástí chorobince byla i kaple
Součástí pavilonu C, tedy technicko-administrativního zázemí, byla také kaple. Její fotografie se dochovala v archivu Muzea města Brna. V interiéru si můžeme povšimnout zejména instalace vitráží, které byly zavěšeny na kovové rošty z vnitřní strany oken tak, aby nebyl exteriér fasády narušován. Zatímco zvenčí si vitráží téměř nepovšimne, když stojíme uvnitř, vitráže krásně prosvítají. Na každé straně kaple byly instalovány tři velké panely vitráží, centrální z nich měla opět motiv znaku města Brna, který se nacházel i na vjezdové bráně celého areálu. Město Brno si i tímto způsobem vytvářelo svou značku, řečeno dnešními slovy.
Kaple ale nesloužila svému účelu moc dlouho, protože již v roce 1939 byl zřízen Protektorát Čechy a Morava a od léta tohoto roku byl do čela chorobince zvolen MUDr. Sobotka z Drnholce (přezdívaný Eckert), člen SS. Počet německých zaměstnanců i chovanců v chorobinci se zvyšoval (resp. do ústavu už mohli být přijímáni pouze Němci), pak ale následoval odsun chovanců a od roku 1940 do roku 1945 tento areál sloužil jako vojenský lazaret.
Za okupace byla funkce duchovního v ústavu zrušena a dle zápisu z kroniky FN Brno měli vojáci v kapli bar. Za zajímavou zmínku lze považovat také fakt, že během této doby byly mezi pavilony A a E a B a F zřízeny bazény.
Po osvobození města Brna na jaře 1945 areál krátce sloužil jako vojenská nemocnice Rudé armády, ale záhy nato mu byla navrácena původní funkce. Od 1. ledna 1949 byl zestátněn a přeměněn na Státní léčebnu pro choroby stáří a od následujícího roku začala postupná proměna objektu v nemocnici, která byla završena v roce 1952, kdy zde vznikla Infekční nemocnice.
Funkce nemocnice zůstala bohunickému areálu až dodnes, v průběhu 20. století se zástavba v okolí chorobince dále rozšiřovala a byla postavena Psychiatrická klinika, pavilon Z a především pavilon L, dokončený v závěru 80. let 20. století, který dodnes vytváří pohledovou dominantu města Brna.
Brněnští zastupitelé a architekt Poříska vybrali skoro před sto lety tehdy zcela volnou a nezastavěnou plochu na kopci v Bohunicích se záměrem, že areál se bude rozrůstat. Při dnešním pohledu na leteckou mapu okolí tehdejšího chorobince by jistě užasli, jak moc se tato jejich vize naplnila.
Zdroj: www.fnbrno.cz
