Tiskovec.cz 
MUDr. Petr Lokaj patří mezi průkopníky dětské paliativní péče, které se na Klinice dětské onkologie FN Brno a LF MU věnuje od roku 2008. V současné době pracuje jako vedoucí lékař Konziliárního týmu podpůrného a paliativního a JIP 31 v Dětské nemocnici. Česká lékařská komora jej v nedávné době ocenila Čestnou medailí ČLK za celoživotní přínos pro dětskou paliativní péči v České republice.
U příležitosti tohoto ocenění jsme panu doktorovi položili několik otázek:
Co pro Vás ocenění ČLK znamená?
Sice si z dětství pamatuji konstatování „Světská sláva, polní tráva“, ale tohoto ocenění si považuji velice. A také slavnostní předání na Petrově bylo skutečným zážitkem.
Jaké byly začátky a jak se péče o nevyléčitelně nemocné dětské pacienty v závěru života proměnila během let, kdy se jí zabýváte?
Paliativní péči v domácích podmínkách u dětí poskytujeme nejdéle, tedy od podzimu 2008. A byla to zřejmě dobrá konstelace, která nám umožnila prvenství v České republice. Začátky byly trochu zbrkle nadšené, ale na kvalitě poskytované služby to ani tehdy nebylo jistě znát. Jsem pevně přesvědčen, že ti lidé, kteří paliativní péči dětem poskytují, na svých postupech neměnili nic. Pořád platí, že je nezbytné znát dávky léků a medicínské postupy, ale základem je obyčejná lidská slušnost a empatie. Co se ovšem změnilo, je to, že se obor začleňuje do výuky, a především přibylo pracovišť, která jsou schopna paliativní péči poskytovat.
V současné době jste vedoucím Konziliárního týmu podpůrného a paliativního v Dětské nemocnici. Jak funguje spolupráce jednotlivých členů v rámci týmu a jaké benefity to pacientům přináší?
Vzhledem k tomu, že naše spolupráce probíhala velmi dlouho před vznikem tohoto týmu, tak je radost se potkávat a společně řešit potřebné. A protože takováto přátelská souhra není v dnešní době úplně obvyklá, velmi si toho považuji. A prospěch pro pacienty je jasný! Je pro ně dobré, když se o ně starají sestřičky, kaplanka, psychologové, sociálně zdravotničtí pracovníci, lékařky a lékaři, kteří si uvědomují i konečnost života a to, jak důležitá je kvalita života nejen pacienta, ale celé jeho rodiny.
Pro rodiče i děti je stále rozhodující, že mají jistotu, že i v případě, že léčba nádorového onemocnění nevede k uzdravení, tedy tzv. vyčerpáme veškeré léčebné možnosti, nezůstanou na holičkách. Bez přestávky mají možnost telefonické konzultace, jsou vybaveni přístroji, léky a zdravotnickým materiálem, ve většině případů jsme schopni dítě navštívit doma a vyřešit nejrůznější situace, které závěrečná etapa života přináší.
Jaký je Váš osobní cíl při léčbě nevyléčitelně nemocného dítěte?
Řídím se starozákonním (v Novém zákoně je to psáno poněkud jinak) „Co nechceš, aby jiní činili Tobě, nečiň Ty jim“. A tím je řečeno vše. Nově doplňuji, že v této hře jsou nejen pacient a jeho rodina, ale i my, pečující. A na nás se často zapomíná. A tak aspoň my sami bychom na sebe měli myslet! Protože potkávat se s osudy lidí na konci života empatického člověka vždy poraní.
Kontakt na Oddělení komunikace zde.
Zdroj: www.fnbrno.cz
