Tiskovec.cz 
Bývalá mladá žena z Baťovy školy práce má výbornou paměť a je v natolik dobré zdravotní kondici, že žije sama ve svém bytě na Jižních Svazích, chodí si nakupovat, pere i vaří. S úsměvem vypráví, jak nabízenou pomoc v domácnosti od svých blízkých stále odmítá. Chce si zachovat soběstačnost a nebýt nikomu na obtíž. „Syn se nabízí, že mi pomůže, ale já si zvládnu i nákup obstarat sama, tak vždy jen nade mnou mávne rukou.“ Návštěvu z radnice, která ji s kyticí květin a dárkovým potravinovým košem přijela k významnému životnímu jubileu pogratulovat, přijala v dobré náladě. Se srdečným: „Už jsem se na vás moc těšila!“ gratulanty pohostila vlastnoručně připraveným občerstvením a přípitkem.
Světlo světa malá Marie spatřila poprvé 26. června roku 1921 v Dolní Bečvě. Tady vyrůstala s rodiči a dalšími dvěma sourozenci v chudých vesnických podmínkách poválečné doby. „Hlad jsem ale nikdy neměla, to ne,“ upřesnila Marie Nováková, která vzpomněla na své skromné dětství, kdy třeba v kině byla poprvé v osmé třídě. Za velké štěstí proto považuje přijetí do učení k Baťům do Zlína, kam zamířila ve 14 letech. V systému internát, škola, fabrika se jako mladá žena z Baťovy školy práce pečlivě připravovala na budoucí povolání šičky, ale také na to, aby v životě obstála.
„Domů se moc nejezdilo, cesty nám museli schvalovat. To samé – schvalovali nám, za co utratíme vydělané peníze. Když mi jednou neschválili dárek pro maminku, odmítla jsem jet na Vánoce domů. Přece bych nemohla jet bez dárku pro maminku,“ vzpomněla Marie na zážitek ze svého útlého mládí, prožitého v internátě. I přes vysoké pracovní nasazení a tvrdý internátní řád ale nedá dlouhověká žena na roky strávené u Baťů dopustit. Z baťovského drilu a kázně čerpá doposud. „Mně se tam moc líbilo, uměla jsem si vydělat a baťovský systém mě naučil dobře hospodařit a připravit do života,“ řekla. Svůj největší díl pracovního života pak strávila v punčochárně.
V baťovské fabrice se začal Marii Novákové pomalu skládat i její dospělý život. Při práci potkala svého budoucího manžela Františka, který přišel do zlínských závodů Baťa z Hané. Spolu pak vstoupili do manželství, v němž vychovali dva syny a prožili spokojený život. Přestože jejich manželství nemilosrdně zasáhla před 37 lety manželova smrt a paní Marie přišla záhy i o syna, na život nezanevřela. Svůj čas věnuje své milované rodině, do dnešních dnů čte knihy, sleduje televizní pořady a chodí na vycházky. Jednu z větších absolvovala ještě ve věku 101 let. To spolu s kamarádkou, která žije v sousedství, vyšla až na Radhošť. Její plány na letošní léto ale nejsou o nic menší. Touží po návštěvě rodného kraje, kde se chce věnovat procházkám kolem řeky Bečvy.
Zdroj: www.zlin.eu
