Srdcaři na vodě

Oblíbený seriál se vrací – po zážitcích v Africe a na dalekém severu se nyní vydávají na vodu. Světem na hlavě, po hlavě, bezhlavě, ale vždycky srdcem! Filmařská parta Srdcaři.cz jsou nadšenci, kteří do svého konání dávají především srdce a také ho v něm kus nechávají. Nejbližší jim je cestování, poznávání cizích krajů, adrenalin, film a fotografie. Na cestu za srdcařskými příběhy se tentokrát vydáme po vodě křížem krážem Evropou. Nový expediční projekt po vodě je tu a vše opět prožito na vlastní kůži a na Prima ZOOM.

Vodní dobrodružství na Prima ZOOM

Od 2. 2. 20.00 – Srdcaři na vodě

Srdcaři na vodě (8 dílů, premiéry neděle ve 20.00, reprízy středy v 9.20)

Po úspěšných seriálech Srdcaři v Africe a Srdcaři na severu přichází tato partička ostřílených cestovatelů s novou sérií. Vydejte se s nimi na plavbu po evropských řekách napříč vodními cestami a pobřežím Evropy v novém seriálu Srdcaři na vodě. Začalo se natáčet v říjnu 2021 a tentokrát nebude hlavní hrdinkou putování dvanáctitunová offroadová MANka, ale dvacetimetrová říční kráska – jachta M. I. Twins. Z Prahy poplujeme po řekách a kanálech přes Berlín, Hamburk, Amsterdam, Brusel, Paříž, Vídeň, Bratislavu a Budapešť až do Černého moře. Podobný seriál u nás nebyl nikdy natočen, tak držte palce a AHOJ! Vydají se na trasu z Prahy do Severního moře a odtud pak skrz kontinent až do Černého moře a nevynechají ani proslulý Baťův kanál. Plavba z Prahy do Černého moře trvala 138 dní – propluli 13 států, 9 hlavních měst, 351 plavebních komor a celkem urazili 6 519 km. Zajímá vás, jaké nástrahy a zážitky je po cestě čekají? Tak se dívejte!

Proč z Prahy?

V době vlády Karla IV. patřila Praha k největším městům Evropy. „Otec vlasti“ nechal ve 14. století opravit Pražský hrad, založil univerzitu, vyprojektoval Nové město pražské, postavil kamenný most přes Vltavu a – nařídil vybudovat loděnici. Korunovaný vizionář přikládal lodní dopravě mimořádný význam, v tomhle ohledu předběhl svou dobu o staletí. Věkem rozvoje říční plavby se ale stalo teprve 19. století, kdy se zrodila paroplavba. Postupným splavněním řek a budováním kanálů začala vznikat síť vodních dálnic, až se nakonec podařilo evropská rozvodí propojit. Z Prahy tak lze doplout až do Černého moře. Labsko-vltavská vodní cesta je bohužel jedinou spojnicí mezi Českou republikou a světovými přístavy, a po nedávném zrušení projektu průplavu Dunaj – Odra – Labe už ani jiná nebude. Pokud se někomu zdá, že plout do Černého moře přes Berlín, Amsterdam, Brusel a Paříž byla oklika, tak má pravdu. Šlo by to rozhodně rychleji, ale plavba by nebyla tak pestrá a zajímavá.

Kapitán a expediční loď

Srdcařskou partu, tedy producenta Honzu Tutokyho, kameramana Ondru Hoška, dronaře Marka Jehličku a lodníka a režiséra Miroslava Náplavu, doplnil pátý člen – na lodi nejdůležitější člověk – kapitán Stanislav Hampala. Znali se z moravského Baťova kanálu a dokonce na menších lodích společně propluli kus Evropy.

Loď holandského typu Luxemotor, pokřtěná M. I. Twins, filmařům velkoryse zapůjčil majitel Miroslav Valenta. Ve svém podpalubí skrývá dokonalé zázemí jak pro posádku, tak pro hromadu filmové techniky. Má výtlak 53 tun a šestiválcový motor Jonh Deer s nádrží na 4 tisíce litrů nafty. Jednoduše jachtařský sen.

Vyplouváme!

„Jistým bodem počínaje není již návratu. Toho bodu je třeba dosáhnout,“ napsal spisovatel a pražský rodák Franz Kafka. Onoho bodu dosáhli vyplutím na státní svátek 28. října, kdy už nebylo cesty zpět. Černé moře byl jejich hlavní cíl. Datum nemělo žádnou „státně-svátkovou“ symboliku, dříve pro náročnou přípravu zkrátka vyplout nestihli. Ani slavní cestovatelé Miroslav Zikmund s Jiřím Hanzelkou, když vyjížděli s Tatrami na své cesty v roce 1947 a 1959 vždy 22. dubna, tento termín neplánovali. Vyšlo jim to tak.

Pomalost je přednost

Vyráželi dávno po sezoně, kdy se dny krátily a teplota klesala. V době, kdy i v Nizozemsku, království jachtařů, symbolicky uzamykají kanály a jachtaři zahajují zimní spánek. Přestože v lodi měli topení, bylo jasné, že zimu budou muset přečkat někde v přístavu – mlhy, sněžení a tma totiž nejsou nejlepšími přáteli bezpečné plavby. Nakonec ty zimy zažili dvě. Do Černého moře totiž pluli v několika etapách a oněch výsledných 138 dní je součet dní strávených na palubě. Také nepluli jen v pěti. Do posádky během jednotlivých etap přibyli kamarádi, kteří s logistikou plavby pomáhali. Cestou na palubu pozvali i zajímavé hosty: slavného mořeplavce Richarda Konkolského, saxofonistu Joe Kučeru, francouzského historika Oliviera Chalina nebo rakouského architekta Petera Pelikana, spolupracovníka extravagantního rakouského umělce, malíře a ekologa Friedensreicha Hundertwassera. Někdo říční plavbě vyčítá, že je příliš pomalá. Srdcaři pomalost brali jako přednost, ale aby mohli natočit „pomalý seriál do rychlé doby“, museli nejprve sami sebe naladit na tempo plynoucí vody, pomalu ubíhající krajiny kolem a taky na zdlouhavý proces proplouvání komorami. Nebylo to jednoduché. Aniž si to uvědomujete, ať chcete nebo nechcete, tempo doby vás ovládá. Stále něco nestíháte a pořád by se hodil alespoň týden navíc.

Technické divy

V seriálu šlo především o to, co nejvíce ukázat úžasné propojení našeho kontinentu vodními cestami, někdy doslova dálnicemi. Od velkých řek (pluli po Vltavě, Labi, Emži, Šeldě, Seině, Marně, Mosele, Rýnu, Mohanu i Dunaji), mořských i vnitrozemských kanálů, až po kanály, do kterých se s lodí sotva vešli. Cílem je diváky provést světem lodní vnitrozemské dopravy, ukázat technické divy v podobě lodních zdvihadel, plavebních komor, tunelů nebo vodních křižovatek. Za všechny zmíníme alespoň dva výtahy v Belgii. V březnu 1957 belgická vláda odsouhlasila plán modernizace svých hlavních vodních cest. Mezi vesnicí Ronquieres v provincii Henegavsko a kopcem u města Seneffe je téměř 70metrový výškový rozdíl. Překonat ho lodí by znamenalo proplout 14 plavebními komorami na dvoukilometrovém úseku, což trvalo až dva dny – a jak se říká, čas jsou peníze. A tak inženýři dali hlavy dohromady a po šesti letech vyprojektovali doposud nevídané zdvihadlo. Dráha nakloněného výtahu Ronquieres je dlouhá 1432 metrů a překonává spád 68 metrů se sklonem téměř 5 %. Dvě ocelové kádě nebo vany, chcete-li, naplněné 5000 tunami vody, jezdí jako vagony po kolejích.

Druhým zázrakem je vertikální lanový lodní výtah Strépy – Thieu. Z dálky vypadá jako velký hřib, což ho pro nás Čechy – příslušníky národa houbařů a současně jachtaře – činí přitažlivým i v druhém plánu. Po dvaceti letech výstavby byl roku 2002 uveden do provozu jako největší lodní výtah na světě. Je 117 metrů vysoký, překonává najednou výškový rozdíl 73,15 metrů a umožňuje zvedat lodě až do výtlaku 1350 tun. Čtyři elektromotory pohánějí osm navijáků na jednu vanu prostřednictvím převodovek s redukcí rychlosti a celkový třiasedmdesáti metrový zdvih je dokončen za neuvěřitelných sedm minut. Po stavbě obřího výtahu v Číně, zdvihadlu Strépy – Thieu náleží už jen evropské prvenství. Ale pořád jde o jeden z největších technologických počinů moderního evropského vodního stavitelství.

Kousek poezie a „dveře“ na palubu

Netvrdí, že tuto trasu před nimi ještě žádný jachtař neproplul. Ale ví jistě, že o plavbě z Prahy do Černého moře doposud nikdo nenatočil seriál. Doplutí do cíle a odevzdání lodi v Bratislavě ale ještě zdaleka neznamenalo konec – následovala několikaměsíční práce ve střižně. Dotáhnout dílo do konce umí hodně potrápit a občas si říkali, že je to naposled. Ale stejně jim to příště nedá. Tímhle procesem si zkrátka musí procházet každý tvůrce. Srdcaři na vodě ale nejsou jenom o řekách a lodích. V jednotlivých epizodách se nevyhýbali historii ani památkám a byli otevření všemu, co jim cestou vstoupilo před objektivy kamer. Dostalo se i na Popelku v literatuře – poezii – která má s podceňovanou a opomíjenou vnitrozemskou plavbou tolik společného. Snad i proto, že se načtení komentáře ujal herec, spisovatel, cimrmanolog a básník Miloň Čepelka.

Miroslav Náplava dodává: „Byl bych nerad, aby to znělo neskromně, ale naše srdcařská parta vnímá tohle seriálové vyprávění o putování po evropských vodních cestách jako dveře, kterými můžete přistoupit na palubu. A kromě všech krás okolo s námi prožívat příběhy, kterými cesta nešetřila. Obzvláště závěrečná plavba po Dunaji posádku překvapila. S blížícím se mořem se řeka změnila v majestátný veletok, jehož průlom přes Železná vrata na hranicích Rumunska a Srbska nemá v Evropě obdoby. Závěrečné vplutí do mořských vln bylo euforickým zážitkem pro každého z nás. Samozřejmě, že nejdůležitějším úkolem plavby bylo ukázat neuvěřitelné propojení Evropy skrze vodní cesty, a to jak z pohledu nákladní lodní dopravy, tak čistě sportovní a rekreační. Pokud ale vstoupíte do našich seriálových dveří, zjistíte také, že svět vnímáme jako dobré místo k žití, a plavbu, jako oázu zpomaleného bezčasí v rychlém světě.“

Zdroj: www.skupinaprima.cz