Tiskovec.cz 
Evropský soud pro lidská práva shledal v obou případech jednomyslně porušení Evropské úmluvy o lidských právech, a to v první věci z důvodu sterilizační podmínky úřední změny pohlaví a ve druhé kvůli tomu, že stěžovatel se sníženým intelektem byl odsouzen na základě výpovědí, které učinil v nepřítomnosti obhájce. Vzdání se práva na obhájce nebylo platné, protože nebyl o svých právech poučen pro něho srozumitelným způsobem.
Stížnost ve věci T. H. proti České republice podala osoba, které bylo při narození přiděleno mužské pohlaví, s nímž se však neidentifikovala. Její žádosti o změnu rodného čísla v části obsahující údaj o pohlaví Ministerstvo vnitra odmítlo s poukazem na nesplnění zákonné podmínky chirurgického zákroku včetně sterilizace. Věc se dostala až k Ústavnímu soudu, který v tomto řízení nálezem z listopadu 2021 zamítl návrh na zrušení příslušných zákonných ustanovení. V dnešním rozsudku ESLP konstatoval porušení práva na respektování soukromého života podle článku 8 Evropské úmluvy. S odkazem na svou ustálenou judikaturu připomněl, že s tímto ustanovením je v rozporu, pokud stát podmiňuje úřední změnu pohlaví zákrokem nebo léčbou, které vedou či s vysokou pravděpodobností mohou vést ke sterilizaci. Pro trans osoby to totiž znamená, že plný výkon jejich práva na respektování soukromého života je podmíněn tím, že se podrobí zákroku do své tělesné integrity. Právě k tomu došlo i v projednávané věci, což zakládá porušení článku 8 Úmluvy. Dále ESLP upozornil, že podle nové verze mezinárodní klasifikace nemocí, vydané Světovou zdravotnickou organizací v roce 2019, se místo termínu „transsexualismus“, začleněného mezi „duševní a behaviorální poruchy“, nyní používá pojem „genderový nesoulad“, který už není považován za duševní poruchu a nachází se v kapitole týkající se sexuálního zdraví. Konečně ESLP poukázal na to, že příslušná zákonná úprava byla v mezidobí zrušena nálezem Ústavního soudu z dubna 2024, a to s účinností k 30. červnu 2025. To dle něj ukazuje význam soudního dialogu založeného na sdílené odpovědnosti.
Kancelář vládního zmocněnce v této souvislosti doplňuje, že Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo vnitra v současnosti finalizují znění nových metodik, které mají oblast úřední změny pohlaví regulovat od 1. července 2025.
Ve věci Krpelík proti České republice byl stěžovatel shledán vinným přečiny krádeže, porušování domovní svobody a poškození cizí věci, za což ho trestní soudy odsoudily k trestu odnětí svobody. V přípravném řízení policie vyslýchala stěžovatele v nepřítomnosti obhájce. Stěžovatel se opakovaně po provedeném poučení o právech a vzdání se práva na obhájce doznal ke spáchání trestné činnosti. Následně vyšetřovatele dovedl k chatám, které vykradl, a podrobně popsal způsob, jak do nich vnikl, a co odcizil. Přiznání představovala klíčové důkazy. Obhájce byl stěžovateli ustanoven až při vzetí do vazby. Ústavní soud shledal, že se obecné soudy řádně vypořádaly s přípustností výpovědí učiněných v nepřítomnosti obhájce. Vyzdvihl, že nepřevzaly nekriticky závěr znalců, že stěžovatel disponoval schopnostmi rozumět trestnímu řízení a hájit se sám, a zohlednily i další skutečnosti. Stěžovatel namítal, že doznání učinil v nepřítomnosti obhájce a že jako osoba s intelektem odpovídajícím lehkému mentálnímu postižení (IQ 67) měl mít od počátku řízení obhájce.
Podle ESLP se stěžovatel nacházel ve zranitelném postavení kvůli duševním obtížím, o kterých vnitrostátní orgány věděly. Zkoumal, zda se stěžovatel mohl platně vzdát svých práv, včetně práva na přítomnost obhájce od počátku řízení, a zda vnitrostátní orgány přijaly přiměřená opatření, aby se ujistily, že poučení o právech porozuměl a uvědomoval si důsledky vzdání se práva na obhájce a doznání. Shledal, že stěžovatel neobdržel individualizované poučení, ale toliko standardizovaný formulář. Ten je kvůli právním formulacím a odkazům na právní předpisy náročný na porozumění i pro běžného člověka. Přečtení obsahu poučení policistou nestačí. Vnitrostátní orgány měly stěžovateli poskytnout snadno čitelnou verzi poučení, případně zajistit účast třetí osoby, jakéhosi podpůrce, k usnadnění komunikace se stěžovatelem. Jelikož vzdání se práv ze strany stěžovatele nedoprovázely minimální záruky, nebylo platné.
K omezení přístupu stěžovatele k obhájci došlo, aniž by k tomu existovaly naléhavé důvody. ESLP proto uplatnil v souladu se svou praxí přísnější přezkum a následně posuzoval, zda řízení bylo jako celek spravedlivé. Uvedl, že soudy sice na základě znaleckých posudků dospěly k závěru, že stěžovatel mohl vystupovat sám a že jeho výpovědi byly přípustné, ale neposoudily jeho schopnost platně se vzdát práva na právní pomoc. Doznání bylo klíčovým důkazem a posloužilo policii k obstarání dalších podpůrných důkazů. Protokoly sepsané policisty navíc toliko parafrázovaly výpovědi stěžovatele. Zastoupení stěžovatele v řízení před soudy už proto nemohlo zhojit předchozí nedostatky. Podle ESLP bylo tedy řízení nespravedlivé, a to kvůli okolnostem spojeným se vzdáním se práva stěžovatele na právní pomoc v přípravném řízení, nedostatečné kontrole vzdání se práv ze strany soudů a nenapravení daného nedostatku jinými procesními zárukami. Zároveň soudy použily výpovědi stěžovatele z přípravného řízení k jeho odsouzení. K porušení práva na spravedlivý proces a na obhajobu podle čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Evropské úmluvy tedy došlo.
Oba rozsudky v originálním anglickém znění naleznete zde a zde.
Anotace a překlady rozsudků budou rovněž k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
Vladimír Řepka, mluvčí Ministerstva spravedlnosti
12. června 2025
Zdroj: msp.gov.cz