Tiskovec.cz 
Stále žije samostatně ve svém bytě na Jižních Svazích a zvládá péči o domácnost. K jejímu významnému životnímu jubileu jí s dárkem a květinami přijeli popřát zástupci radnice v čele s náměstkem primátora města Zlína pro sociální oblast Vojtěchem Volfem. Nechyběla ani televizní kamera TVS, která tuto výjimečnou událost zachytila.
„Vitalita paní Novákové je neuvěřitelná. S výbornou pamětí nás ve svých vzpomínkách zavedla do chudého dětství v Dolní Bečvě i do časů Baťovy školy. Je navíc skvělou hostitelkou – nenechala nás odejít bez výborného pohoštění, které připravila se svými blízkými, a nechyběla ani povinná půlka štamprlky slivovice,“ uvedl Vojtěch Volf.
Malý doušek slivovice si ostatně oslavenkyně dopřává ráno i večer pro zdraví. Její životní styl – a možná i tajemství její dlouhověkosti – zahrnuje střídmé stravování, aktivní zájem o společenské dění a pravidelný pohyb.
„Každé ráno, jak vylezu z postele, tak dvacet minut cvičím,“ prozradila oslavenkyně. Kromě cvičení vyráží i na nákupy do místního obchodu, kdy část cesty jede trolejbusem a část jde pěšky.
Světlo světa spatřila Marie Nováková poprvé 26. června roku 1921 v Dolní Bečvě. Tady vyrůstala s rodiči a dalšími dvěma sourozenci v chudých vesnických podmínkách poválečné doby.
„Ve 14 letech jsem byla poprvé v Rožnově v kině, nikam jsme se tenkrát nedostali, protože jsme neměli peníze. Bylo co jíst, ale skromně. Nic se nesmělo vyhodit,“ vzpomněla jubilantka na dětství.
Zásadním životním mezníkem bylo pro Marii přijetí do učení k Baťům do Zlína, kam zamířila ve 14 letech. V systému internát, škola, fabrika se jako Mladá žena v Baťově škole práce pečlivě připravovala na budoucí povolání šičky, ale také na to, aby v životě obstála. Pro dívku z vesnice, kde ještě nebyla elektřina, byl nový životní režim v pulzujícím Zlíně zpočátku velmi těžký.
„Na pokoji nás bylo 24. Těžko jsem si ze začátku zvykala. Pořád bylo pilno, od rána do večera. Pořád se muselo vše dělat rychle, abychom všechno stihli, než se zamčel večer internát. To bylo náročné, ale člověk si zvykl,“ vzpomněla na baťovský dril Marie Nováková,která seu Baťůvyučila šičkou bot, prošla řadou dílen a specializací, ale nejdelší úsek pracovního života pak strávila v punčochárně.
Baťovská továrna, nepřinesla Marii Novákové pouze obživu, ale tam potkala i svého budoucího manžela Františka, který přišel do zlínských Baťových závodů z Hané. V manželství vychovali dva syny a prožili spokojený život. Ačkoliv si osud pro dlouhověkou ženu připravil i těžké chvíle, když předčasně zemřel manžel i syn, na život nezanevřela. Svůj čas nejraději tráví ve společnosti milované rodiny, do dnešních dnů čte knihy, sleduje televizní pořady a chodí na procházky. Každoročně se svými nejbližšími vyráží i na návštěvu rodného kraje.
Televizní reportáž: ZDE
Foto: archiv Marie Novákové, Irena Orságová
Zdroj: www.zlin.eu
