Tiskovec.cz 
Štrasburský soud jednomyslně shledal, že stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu na právech, konkrétně právu na ústní slyšení a na ochraně dobré pověsti, v důsledku zproštění výkonu funkce insolvenčního správce v jedné konkrétní věci pro nerespektování pokynů insolvenčního soudu.
Stěžovatel je insolvenčním správcem, držitelem povolení k výkonu činnosti zvláštního insolvenčního správce a dokladu o bezpečnostní způsobilosti. V roce 2018 insolvenční soud zprostil stěžovatele výkonu funkce v jednom insolvenčním řízení na majetek fyzické osoby. Stalo se tak pro nerespektování pokynu insolvenčního soudu. Insolvenční soud ke zproštění přistoupil bez nařízení jednání, měl za to, že podstatné skutečnosti vyplývají z písemných podkladů. Podle stěžovatele ale insolvenční soud pochybil, pokud rozhodl bez slyšení stěžovatele, který měl navíc pokyn soudu splnit. S postupem insolvenčního soudu se nicméně ztotožnily jak Nejvyšší, tak i Ústavní soud. Ústní jednání se nekonalo ani před soudy vyšších stupňů, potažmo před Ústavním soudem.
Stěžovatel před ESLP namítal s odkazem na čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech („Úmluva“) porušení práva na spravedlivé řízení, protože nebyl insolvenčním soudem slyšen při jednání, a také práva na respektování soukromého života podle článku 8 Úmluvy, protože zproštění údajně negativně zasáhlo do jeho dobré pověsti a zbavilo ho důvěryhodnosti.
Podle ESLP musí porušení práva dosáhnout minimální úrovně závažnosti, aby se jím zabýval mezinárodní soud. Závažnost tvrzeného porušení práv je třeba posuzovat jak s přihlédnutím k subjektivnímu vnímání stěžovatele, tak i k tomu, co je objektivně v sázce. Posuzovaná věc se týkala zproštění stěžovatele výkonu funkce insolvenčního správce toliko v jedné věci. Stěžovatel tedy nadále vykonává funkci insolvenčního správce. Podle štrasburského soudu stěžovatel neprokázal, že by zproštění mělo zásadní negativní dopad na jeho pověst, resp. na celkový výkon funkce insolvenčního správce. Stěžovateli bylo prodlouženo zvláštní povolení a získal také nový doklad o bezpečnostní způsobilosti. Zároveň neprokázal, že by jeho finanční situace byla natolik tíživá, aby pro něho mělo zproštění v jedné věci významnější důsledky. Dále ESLP uvedl, že zproštění představovalo opatření organizačně-administrativní povahy, které lze přijmout i bez ústního jednání. Před vyššími soudními instancemi mohl stěžovatel své argumenty písemně vznést. Neuvedl, jaký argument, který by nešlo uplatnit písemně, hodlal přednést na ústním slyšení. Dle ESLP tak nelze dospět k závěru, že stěžovatel utrpěl podstatnou újmu, která by dosáhla nezbytné míry závažnosti. S odkazy na ustálenou judikaturu ESLP odůvodnil, že z hlediska dodržování lidských práv zaručených v Úmluvě a protokolech k ní není nutné, aby věc posoudil po věcné stránce. Stížnost proto odmítl jako nepřijatelnou.
Rozhodnutí v originálním anglickém znění naleznete zde.
Jeho překlad bude přibližně za měsíc k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
Vladimír Řepka, tiskový mluvčí Ministerstva spravedlnosti
Zdroj: msp.gov.cz
